Nejstarší zpráva o Myštěvsi pochází z roku 1365. V roce 1378 se v Myštěvsi připomíná zeman Blahuta z Myslčovsi, roku 1406 Michal z Myštěvsi a v roce 1452 Kuneš z Petrovic, psaný také
po Myštěvsi. Na počátku své historie patřila vesnice k panství hořickému, jak dokládá přesný zápis z roku 1465.
Je pravděpodobné, že na místních statcích seděli dva feudálové, což vysvítá ze záznamu v Zemských deskách, podle něhož prodal Michal z Myštěvsi plat v Petrovicích, kdežto druhý dvorec, pravděpodobně Blažkov, ke statku radíkovskému. Později seděl
na Myštěvsi Jiřík z Labouně a po něm jeho vdova Machna z Libně. V roce 1454 si vyprosil odúmrť po zemřelém Petru Vodičkovi z Labouně a jeho manželce Zdeněk Petr Kdulinec z Ostroměře.
Na počátku 16. století držel Myštěves Jan Otmar z Holohlav.
Po jeho smrti se roku 1543 o pozůstalost rozdělili čtyři jeho synové. Mikuláš a Jiřík dostali tvrz Myštěves s poplužním dvorem, dvůr Machovský (pravděpodobně Blažkov) a ves s krčmou
a příslušenstvím. Už následujícího roku se o majetek dělili znova. Jiřík si vzal tvrz a dvůr Machovský, Mikulášovi zůstal grunt, krčma a kus vsi. Na tomto dílu dal Mikuláš roku 1547 zapsat věno své manželce Saloméně z Dohalic, ale už rok nato prodal zboží Mandaléně Pecingarové ze Sloupna. Jiříkův bratr Prokop prodal roku 1563 tvrz se vším příslušenstvím Erazimu z Tumnic a na Skřivanech.
Po třicetileté válce (1654) byl dvůr už pustý a srovnán
se zemí. V roce 1841 skoupil větší část pozemků průmyslník Adolf Ritter ze Skřivan, aby do nich investoval kapitál z cukrovaru. Obecní pole a lesy byly roku 1850 po zrušení roboty rozděleny mezi starousedlíky.
Jak války husitské tak i třicetiletá Myštěves zle poznamenaly. V roce 1654 zůstal ve vesnici pouze statek Petra z Myštěvsi, dva sedláci (Jiří Horák a Jan Forbelský). Feudální útisk postavil několikrát myštěveské nevolníky do řad rebelů. V obecní kronice je záznam z roku 1717, kdy poddaní očekávali úlevu od císařského robotního patentu, avšak marně. Nespokojenost vyvrcholila ve vzpouru, do čela rebelů se postavil myštěveský sedlák Tomáš Machek, poddaný skřivanského pána hraběte z Bredy,
a k němu se přidali ostatní. Povstání však skončilo neúspěšně. Bylo příliš izolováno od ostatních panství a úřady je potlačily. Polapeného Machka vedli drábové do panské kanceláře na Barchov, ale zajatci se podařilo po přemluvení stráží uprchnout.
Hlad po půdě zčásti ukojila parcelace velkostatkářské půdy po první světové válce. Mezi 54 drobných zemědělců bylo tehdy rozděleno 20 ha, k tomu 3 ha na stavební parcely a rozšíření zahrad. Zbytek zůstal u dvora.
Nacistické zlovůle nezůstala ušetřena ani Myštěves.
Na nucenou práci do Říše bylo z vesnice odvlečeno 28 mladých lidí, z nichž František Dušek zahynul v koncentračním táboře. Počátkem února 1945 přibývalo v okolních lesích sovětských
a později i anglických zajatců, kteří uprchli z hladových pochodů. Vytvořili partyzánsko skupinu Pěst. Tou dobou téměř v každém stavení skrývali domácí lidé po nějaký čas uprchlé zajatce, živili je a odívali. Partyzáni vyhodili pod Loučnou Horou do povětří železniční most, dopravovali do Dobré Vody transportovaným kamarádům potraviny a připravovali okupantům poslední ránu. Těsně před pražským povstáním měla myštěveská partyzánská skupina 28 členů. Když se k nim přidali občané z vesnice, rozrostla se na 150 lidí a zúčastnila se za vedení Františka Drozena, jednoho sovětského majora a Angličana Johnyho ozbrojování Němců v Hořicích v Podkrkonoší, Ostroměři, Nechanicích a Boharyni. Myštěveští partyzáni přispěli k zneškodnění fašistů plnou měrou. Dne 8. května odzbrojili
ve vesnici silný oddíl tanků Tygr a 18 příslušníků SS, kteří podle odhozených průkazů sloužili v koncentračních táborech Osvětim a Majdanek v Polsku. Němcům směřujícím na Prahu káceli partyzáni do cesty statné stromy a tarasili silnice barikádami. Účast myštěveských na osvobození byla veřejně zhodnocena.
Po převratu a zvláště po únorových událostech se poměry v Myštěvsi tříbily a agitační skupiny počaly přesvědčovat místní zemědělce o výhodách společné velkovýroby. Životní úroveň vesnice stoupala. Obec investovala do veřejného osvětlení a rozhlasu, opravila školní budovu a byla vystavěna sokolovna (rekonstrukcí ze starého hostince).
Tvrz Turyna
O zaniklé tvrzi Turyna se uchovalo několik lidových pověstí. Jedna praví, že turynská studna pohltila jezdce i s koněm. Podle druhé pověsti byli zemané na myštěveských tvrzích i jejich sedláci přívrženci kalicha. Po vítězství na Gothardě u Hořic v Podkrkonoší roku 1453, jíž se zúčastnili i Myštěveští, daroval slepý vojevůdce Žižka místnímu vladykovi svůj zlomený meč. Když po bitvě u Lipan byli turynští zemané z tvrze vypuzeni, zakopali před vyhnanstvím Žižkův zlomený meč do rodné země, aby chránil vesnici proti nepřátelům. Tvrz lehla popelem, na spáleništi vyrostl les a lid ho na věčnou paměť pojmenoval Mečníkem.
Kulturní život
První dřevěná škola stávala roku 1798 na návsi. Novou budovu vystavěla obec v roce 1881. Protože žactva ve vesnici ubývalo, byla jednotřídka uzavřena a školáci dojíždějí do Skřivan. Po uzavření školy kulturní činnost v Myštěvsi ochabla, zvláště ochotnické divadlo. Podařilo se však oživit Sokol.